Již poněkud stranou Českého středohoří, na okraji Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko, se ještě v 70. letech 20. století nacházela kratičká lokálka spojující malé obce Střednice a Lhotka u Mělníka na trati ČD 076 Mělník - Mšeno - Mladá Boleslav.

Lokálka ze Lhotky u Mělníka do Střednice patří spolu s tratí Mělník - Mšeno mezi tzv. "cukrovarské" lokálky. Za jejich vznikem stáli majitelé cukrovarů ve Mšeně, Hostíně a Střednici, kteří ve spolupráci s místními velkostatkáři nechali během roku 1895 zpracovat projekt lokálky z Mělníka do Mšena zahrnující též odbočku ze Lhotky do Střednice. Tento projekt byl následně předložen ke schválení zemskému sněmu České země společně se žádostí o zemskou subvenci. Sněm projekt schválil a podpořil dráhu subvencí ve výši 72 % z celkového kapitálu dráhy, jenž činil 2 643 000 Korun. Na místní zájemce tak zbylo uhradit pouze 737 000 Korun.

Stavba trati z Mělníka do Mšena a 2,8 kilometru dlouhé odbočky do Střednice se rozeběhla počátkem června 1896. Provedla ji firma Kruliš z Prahy. Trať byla stavěna velmi úsporně. Hned za stanicí Lhotka u Mělníka začala stoupat, levotočivým obloukem se odklonila od trati do Mšena, překřížila silnici do Kokořínského dolu a opět za stálého stoupání dosahujícího hodnoty až 25 promile pokračovala četnými oblouky zalesněným údolím do Střednice. Na tomto úseku se nacházejí i dvě větší zemní stavby, které představují dva vysoké náspy o délce 60 a 40 metrů překračující boční rokle. Na konci údolí překřížila dráha cestu do obce Vysoká a podél silnice se dorazila na okraj obce Střednice, kde bylo poblíž cukrovaru zbudováno nádraží. Použitý traťový svršek připouštěl nápravový tlak pouhých 9,5 tuny na nápravu.

Stavební práce trvaly přesně rok. Obě tratě byly otevřeny současně 22. června 1897, avšak odbočka do Střednice jen jako vlečková dráha bez veřejné přepravy. Veřejná přeprava byla povolena až o několik let později. Lokálka a všechna vozidla na ní používaná (včetně lehkých a nepříliš výkonných tříspřežních lokomotiv dodaných v letech 1897 v počtu 2 kusů a 1902 v počtu 1 kus) patřila akciové společnosti Místní dráha Mělník - Mšeno, ale provoz zajišťovala těmito vozidly Rakouská severozápadní dráha (Österreichische Nordwestbahn, ÖNWB) na účet majitele dráhy.

Na odbočce byly zbudovány jen dvě stanice: odbočná stanice Lhotka u Mělníka a koncová stanice Střednice. Stanice Lhotka u Mělníka (nadmořská výška 206 m. n. m.) měla tři koleje dopravní, dvě manipulační a jednu kolej vedoucí do jednomístné remízy, u níž stála vodárna. U jedné manipulační koleje byla postavena typizovaná staniční budova a skladiště s rampou.

Ve stanici Střednice (nadmořská výška 265 m. n. m.) se nacházely v den otevření dráhy dvě koleje dopravní a dvě manipulační kusé koleje. Již během prvních řepných kampaní se střednické kolejiště ukázalo jako málo kapacitní, proto byla roku 1905 přistavěna další kusá kolej a roku 1910 bylo u této koleje prodlouženo nákladiště.

Jízdní řád z roku 1912

Z počátku jezdily na odbočce výhradně nákladní vlaky pro střednický cukrovar a po zavedení veřejné dopravy pak jeden pár smíšených vlaků denně. Každoroční výjimkou byly řepné kampaně, kdy byl provoz posilován o několik nákladních vlaků denně. Pro tyto posilové nákladní vlaky byla do výtopny ve Lhotce dočasně umisťována jedna ze tří lokomotiv společnosti.

Rok 1907 přinesl po provozní stránce změnu. Dosavadní provozovatel (Rakouská severozápadní dráha) byl zestátněn a provozu se ujaly Rakouské státní dráhy (zkratka K.k.St.B.). Již zmíněný nízký počet spojů se logicky nelíbil místním obyvatelům, načež neváhali zásobovat provozovatele stížnostmi a žádostmi o zavedení alespoň podvečerního páru vlaků. Ale všechny žádosti byly pro předpokládané nízké vytížení zamítány. Obrat přinesl až rok 1910, kdy byl zaveden večerní spoj a nedělní odpolední vlak z Mělníka do Střednice. Po provozní stránce dosáhla střednická lokálka vrcholu v roce 1921, kdy na trati jezdily čtyři páry vlaků denně.

Roku 1914 přišli místní zájemci s návrhem prodloužit lokálku ze Střednice přes Kokořín do Dubé. Nadcházející první světová válka tyto plány ale zhatila.

Jízdní řád z roku 1921

Vznik Československa přinesl další změnu provozovatele lokálky, neboť k 28. říjnu 1918 převzaly provoz od K.k.St.B. nově vzniklé Československé státní dráhy (ČSD). ČSD provozovaly lokálku na účet vlastníka až do zestátnění společnosti, které proběhlo k 1. lednu 1925.

Zlé následky měla pro lokálku hospodářská krize na počátku 30. let 20. století. ČSD nejdříve omezily provoz na jeden pár vlaků denně, ale nakonec 1. července 1933 zastavily osobní dopravu úplně. Nákladní vlaky jezdily denně až do roku 1937, od kdy byly vedeny jako vlaky přestavovací podle potřeby. To v praxi znamenalo, že jezdily jen v době řepných kampaní, či když se někdo rozhodl poslat do Střednice vozovou zásilku.

Rapidní pokles v nákladní dopravě přineslo převedení zátěže na silnici v padesátých a zejména šedesátých letech minulého století, načež byla roku 1970 nákladní doprava zastavena úplně. Lokálka byla zrušena 1. února 1974 a o další 4 roky později byl snesen i traťový svršek.

Dodnes lze po zaniklé lokálce najít v terénu mnoho stop: zapomenuté pražce, podkladnice, hřeby, či hraniční kameny. Z asi 70 % délky tratě vede po jejím tělese lesní cesta využívaná místními motoristy jako zkratka do Lhotky. Na obou železničních přejezdech, jež na lokálce existovaly, se pod vrstvou asfaltu a hlíny dodnes dochovala kolejová pole. Z nádraží ve Střednici se dochovala pouze staniční budova, která prošla nedávno rekonstrukcí a dnes slouží jako rodinný domek, a betonová boční nakládací rampa.