Úrodná oblast na úpatí Českého středohoří v okolí Libčevsi, Třebívlic a Třebenic dlouho stála na okraji zájmu stavitelů železničních tratí 19. století. Změnu přinesl až český zemský zákon "O zvelebení železnictví nižšího řádu pomocí zemské garance“ z roku 1892 umožňující finanční spoluúčast české země na výstavbě místních drah a zákon z roku 1894 "O železnictví nižšího řádu", jenž umožňoval oproti výstavbě hlavních tratí různé technické úlevy při trasování a stavbě.

Na základě těchto tzv. "lokálkových zákonů" připravili místní zájemci z Třebenicka, Třebívlicka a Libčeveska v roce 1895 projekt trati místní dráhy z Čížkovic přes Třebenice, Třebívlice a Libčeves do Sedlece u Obrnic na trati Obrnice - Louny. Během roku 1896 tento projekt zájemci upravili o prodloužení trati ze Sedlece přímo do Obrnic, čímž vznikl konečný návrh projektu pod názvem Místní dráha Čížkovice – Sedlec – Obrnice (Lokalbahn Tschischkowitz – Sedlitz – Obernitz).

Lokálka měla napojit úrodnou oblast na jihozápadním úpatí Českého středohoří na železniční síť a usnadnit tak odbyt zdejších produktů – zejména ovoce, zeleniny a cukrové řepy. Koncese ke stavbě a provozování dráhy byla vydána 29. ledna 1897. Stavbu trati podpořila Česká země subvencí a 19. prosince 1898 byla trať uvedena do provozu. Provoz v rozsahu dvou párů smíšených vlaků byl do roku 1918 zajišťován Rakouskými státními drahami a v letech 1918 - 1925 Československými drahami (ČSD) na účet vlastníka, jímž byla společnost Mostecko-Lovosická spojovací dráha (Brüx-Lobositzer Verbindungsbahn) se sídlem v Praze. K 1. lednu 1925 byla lokálka zestátněna.

S výjimkou tvořenou obdobím mezi lety 1938 a 1945, kdy trať provozovaly Německé říšské dráhy, zůstala trať až do dnešních dnů ve správě ČSD (resp. nástupnických Českých drah). Během druhé světové války po naší lokálce jezdily německé lazaretní vlaky. Na Švestkovou dráhu byly přetrasovány pro hůře přístupný terén pro spojenecké bombardéry, které na německé transporty s oblibou útočily.

Po druhé světové válce ČSD zanedbávaly, stejně jako u ostatních lokálek v republice, údržbu trati. Není tak problém najít na trati pražce z 30. a kolejnice z 20. let. Na počátku 80. let došlo k ujetí svahu s tratí v úseku mezi Třebenicemi a Dlažkovicemi. ČSD se dlouho rozmýšlely, zda úsek opravit, nebo celou trať po vzoru nedaleké lokálky Velké Březno – Úštěk zrušit a nahradit autobusy. Nakonec se tak nestalo a roku 1987 v daném úseku vlaky opět vyjely.

Počátek 90. let byl ve znamení postupného poklesu počtu přepravených cestujících a zániku místní nákladní dopravy. Obrat nastal na přelomu tisíciletí, kdy České středohoří začaly objevovat turisté. Ti ovšem dostali ránu pod pás v podobně taktové dopravy s utvořenými nenávaznostmi v uzlu Lovosice ve směru na Prahu. Změnu přinesl až jízdní řád 2006/2007, ve kterém byly tyto návaznosti obnoveny. Několikanásobný nárůst přepravených cestujících v letních měsících lokálku ale nezachránil. Krajský úřad Ústeckého kraje odmítl pro další období zdejší vlaky dotovat a nahradit je autobusy. Tak se taky stalo a 9. prosince loňského roku koleje osiřely.

Osud byl k trati nakonec milostivý. Přesně o měsíc později (tj. 9. ledna 2008) proběhla zkušební jízda nákladního vlaku společnosti Unipetrol Doprava (2 lokomotivy a 28 vozů o celkové délce 400 metrů) a od 13. ledna 2008 se přeprava prázdných vozů na čpavek a močovinu z Lovosic do Mostu stala pravidelným výkonem. Nákladní vlaky jezdí v současnosti zhruba 1 – 2x měsíčně zejména v nočních hodinách, při troše štěstí je možné potkat je i za denního světla. Z inicativy obcí podél trati a Konzultační dopravní společnosti se na trať během turistické sezony vrátila i osobní doprava.